Technika aut se neustále vyvíjí a není daleko doba, kdy část řidičů nebude mít zkušenost s jiným než elektrickým pohonem. Jízda autem se současně stává službou a klesá povědomí o tom, jak funguje samotná technika. Znáte ještě některé klasické motoristické termíny?
„A to je atmosféra, nebo turbo?“ Pro automobilového nadšence jednoduchá otázka, pro neznalého nesrozumitelná šifra. Svět aut je plný pojmů, které milovníci motorů i odborná média používají s naprostou samozřejmostí, ale člověk s jinými koníčky nemusí chápat, co se pod nimi skrývá. Pomůžeme vám se v nich vyznat.
Atmosféra
Atmosférický motor, někdy také označovaný jako „atmosféra“, položil základy motorismu. Jde o spalovací motor, který nasává vzduch přirozeně atmosférickým tlakem, bez speciálního plnění. Vzduch do válců proudí díky podtlaku, který vzniká pohybem pístu ve fázi sání. Atmosférické motory jsou levné, technicky jednoduché a nenáročné na servis, mají ale omezený výkon.
Turbo
Přeplňovaný motor je agregát, který má nucené plnění válců. Doslova do nich nějaké zařízení tlačí vzduch. Nejobvyklejší je přeplňování turbodmychadlem, neboli turbem. Jeho turbínu roztáčí výfukové plyny a dmychadlo na druhé straně stlačuje vzduch do válce. Alternativou je přeplňování kompresorem, ten je poháněn od klikové hřídele. Hyundai má ve svém portfoliu jak vozy s atmosférickým plněním, tak přeplňované turbodmychadlem.
Zážehový motor
Zážehový je takový spalovací motor, kde směs paliva a vzduchu začíná hořet díky zážehu – zapálení jiskrou, dnes typicky ze zapalovací svíčky. Obvykle dnes jde o čtyřtaktní benzínový motor (čtyři fáze práce – sání, stlačení, expanze, výfuk), proto bývá zážehový motor považován za synonymum benzínového. Může ovšem využívat i alternativní paliva: etanol, LPG, CNG a další.
Diesel
Jako diesel nebo rovnou dýzl bývá označován naftový, odborně vznětový motor. Jeho princip totiž vynalezl Rudolf Diesel a typicky spaluje naftu (byť i on zvládá také různá alternativní paliva). Hlavním znakem vznětového motoru je to, že v něm palivo začíná hořet díky samovznícení. K tomu většinou dojde stlačením směsi nebo vzduchu ve válci. Toto stlačení způsobí nárůst teploty nad zápalnou hodnotu paliva.
Hybrid
Hybridní vozy či hybridy jsou auta, která používají více druhů pohonu najednou. Typicky dnes kombinují spalovací motor s elektromotorem (nejčastěji zážehový, ale někdy i vznětový). Škála elektrické asistence je velmi široká, různým druhům hybridů jsme věnovali samostatný článek.
Manuál
Přímo řazená neboli manuální převodovka je tradiční způsob změny převodů v autě, kdy je třeba sešlápnout spojku, zařadit pomocí řadicí páky a pedál opět uvolnit. Pro samotnou řadicí páku se hovorově používá slovo šaltpáka nebo šaltrpáka (z německého schalten, tedy řadit), ale také vergl nebo fofrklacek. Pro převody, tedy rychlostní stupně se zase používá slovo kvalt, například: „Padnul mi tam špatnej kvalt!“
Automat
Vozy bez spojky vybavené samočinnou, neboli automatickou převodovkou nemají šaltpáku a směr jízdy se dnes zpravidla volí jen tlačítky či jiným ovladačem, čímž se šetří místo v interiéru pro něco užitečnějšího – třeba nabíječku telefonu. I když se slovo automat používá univerzálně, existuje hned několik velice odlišných technologií, které se při výběru auta vyplatí znát. Všechny jsme popsali v tomto článku.
Diferák
Diferenciál je systém ozubených kol umístěný mezi levými a pravými koly vozu, který umožňuje jejich rozdílné otáčky, což je nutné zejména v zatáčkách, kde se vnější kolo otáčí rychleji než vnitřní. V případě vozů s pohonem všech kol je diferák někdy i mezi přední a zadní nápravou (dnes ho nahrazují elektronicky řízené spojky). Takzvaná špéra či samosvor označuje diferenciál s omezenou svorností, který naopak rozdílné otáčky kol omezuje, což je užitečné pro sportovní jízdu nebo driftování.
Zavěšení
Opravdoví nadšenci jsou schopni rozebírat i zavěšení kol. Jde o celý systém, který řeší upevnění kol a náprav ke karoserii a současně odpružení vozu – od pružin a tlumičů až po ramena či nosníky. Existuje celá řada typů zavěšení, od závislých (obě kola propojena trubkou, tzv. tuhá náprava) a polonezávislých (řešení s torzní příčkou neboli torzkou, která částečně pohlcuje pohyb jednoho kola vůči druhému) po nezávislé (každé kolo je upevněno a tlumeno samostatně, typicky MacPherson nebo víceprvková náprava).
Další hovorové výrazy
Jak je patrné, kromě technických termínů se to v motorismu hemží i slangovými výrazy. Vybíráme ty nejčastěji používané, které se vztahují především k technice vozů.
Altík: alternátor, zařízení zodpovědné za dobíjení baterie a zajištění elektřiny pro systémy vozu
Bouda: střecha auta, například: „Vyletěl ze silnice a hodil to na boudu.“
Čtyřkolka: vůz s pohonem všech kol, bez ohledu na použitou technologii
Elektrony: kola z lehké slitiny
Hagusy: podélné střešní nosiče
Hauptna: kapota motoru
Hladový voko: kontrolka palivové rezervy
Kardan: Kardanová hřídel, kloubová hřídel přenášející výkon od motoru k diferáku
Kastle: karoserie auta, například: „Mělo to úplně zrezlou kastli.“
Rukáv: mechanická ruční brzda
Servo: posilovač řízení
Šíbr: otevíratelné střešní okno
Švihadla: kličky pro ruční stahování oken