Redakce online magazínu fDrive.cz podnikla fascinující cestu z České republiky až za polární kruh ve švédském Laponsku. S elektromobily Hyundai IONIQ 6 a Kona Electric vyrazila na expedici za takzvanou ohnivou liškou, jak sámská legenda nazývá polární záři. A přestože je čekaly tisíce kilometrů, mrazivé počasí a náročné podmínky, ukázalo se, že moderní elektromobil je i na takovou výzvu připraven. Přečtěte si reportáž Marka Tomíška.
Z Berouna až do Östersundu
Naše cesta začíná v Berouně, nedaleko 50. rovnoběžky. Za volant usedáme do Hyundai IONIQ 6 Long Range se 77kWh baterií a pohonem zadních kol, což je konfigurace nabízející nejdelší dojezd. Prvním cílem je švédské město Östersund, kde se koná závod elektromobilů Östersund Winter Eco Rally, abychom přinesli reportáž o českých posádkách.
Už od začátku je jasné, že IONIQ 6 je na dlouhé dálniční cesty jako stvořený. Kombinace vynikající aerodynamiky a pokročilé 800voltové architektury totiž přináší dvě zásadní výhody. Tou první je nízká dálniční spotřeba i při vysokých rychlostech, za kterou vděčí právě aerodynamice a efektivnímu pohonu. Německé dálnice nám nabízejí ideální testovací prostředí. Na neomezených úsecích jezdíme běžně rychlostí 150-160 km/h, občas i 170 km/h a chvíli dokonce testujeme maximální rychlost 192 km/h. Přesto se průměrná spotřeba drží na výborných 21,5 kWh/100 km, což je na zimní podmínky a tento styl jízdy vynikající hodnota.
Po 300 kilometrech máme za sebou první nabíjení v Německu na stanici EnBW s výkonem až 300 kW. Výsledky nás příjemně překvapují. I když baterie nebyla optimálně předehřátá, protože jsem stanici nezadal do navigace s dostatečným předstihem, dostáváme se na nabíjecí výkon téměř 200 kW.
Právě 800voltová architektura, umožňující nabíjení výkonem až 240 kW, je tou druhou výhodou auta na dlouhých dálničních trasách. V praxi to znamená, že akumulátor dokážeme nabít z 15 na 80 % za pouhých 20 minut, na 85 % pak za přibližně 25 minut. A to i v zimních podmínkách po předchozích 300 kilometrech rychlé dálniční jízdy.
Na další zastávce u nabíjecí stanice Fastned s výkonem 300 kW pozorujeme ještě lepší výsledky. Když je baterie díky předchozí jízdě dostatečně zahřátá, dostáváme se na přibližně 235 kW nabíjecího výkonu, a to dokonce i nad 50 % stavu nabití. To je skutečně impozantní výkon, který málokterý elektromobil dokáže využít, natož pak udržet takto dlouho.
Díky kombinaci nízké spotřeby a ultrarychlého nabíjení je cesta do Östersundu překvapivě komfortní. Zejména pak úvodní přejezd, nebo spíše přelet, Německa do Rostocku. Za první den ujíždíme 627 kilometrů, k čemuž nám stačí pouhých 5 hodin a 55 minut čisté jízdy s vynikající průměrnou spotřebou 22,5 kWh/100 km. Průměrná rychlost je přitom výrazně přes 100 km/h, přestože jsme přes Berlín projížděli v hustém provozu a chvíli i pomalu jedoucí kolonou.
Švédsko: První kontakt se severem
Po trajektu z německého Rostocku do švédského Trelleborgu pokračujeme dále na sever. Počasí je zpočátku podobné českým zimám, tedy deštivé s teplotami teploty okolo 2 až 4 °C. Ale čím více míříme na sever, tím více se mění podmínky. Okolo Göteborgu se objevuje první sníh a přibližně od Örebra už hustě sněží. Silnice jsou zde již pokryté ledem, na kterém leží čerstvý sníh. To je způsobené tím, že se ve Švédsku nesolí, takže když uježděný sníh nataje a poté zmrzne, vznikne ledová krusta, na kterou napadá čerstvý sníh. Což je přesně ta situace, ve které míříme do Östersundu.
IONIQ 6 si i na těchto površích vede překvapivě dobře, i když je cítit, že běžné středoevropské zimní pneumatiky na zadokolce dosahují svých limitů. Zvláště při plné rekuperaci záď vozu občas mírně „plave“. Elektronické asistenční systémy situaci zvládají, ale extrémní podmínky okolo Östersundu je důkladně testují.
Celková bilance první fáze cesty? Ujeli jsme 2133 kilometrů se spotřebou 21,8 kWh/100 km podle palubního počítače. To je na zimní podmínky a rychlou jízdu po německých dálnicích fantastický výsledek, který potvrzuje, že IONIQ 6 je skutečně ideálním vozem pro dlouhé dálniční cesty a nezalekne se ani zimních podmínek.
Výměna za Hyundai Kona Electric a cesta za polární kruh
V Östersundu přesedáme do vozu Kona Electric s hrotovanými pneumatikami, které si pro místní závod půjčil dvojnásobný mistr světa v ecoRally Michal Žďárský. S jednou poháněnou nápravou bychom se na běžných zimních pneumatikách za polární kruh neodvážili. Pláště s hroty ale mění situaci a s elektrickou Konou z Nošovic tedy míříme ještě dále na sever. Naším cílem je městečko Nattavaara.
Cestou překračujeme jednu rovnoběžku za druhou a délka dne se dramaticky zkracuje. Už kolem 14:50 se slunce chýlí k západu a kolem 15:00 je téměř tma. Teploty klesají až na -16 °C a zažíváme i moment, kdy během jediné sekundy namrzne část čelního skla kvůli závanu severního větru na vrcholu kopce. Můžeme tedy potvrdit slova známé písničky, že „severní vítr je krutý“.
Nattavaara na 66° 45′ severní šířky se stává nejsevernějším bodem naší výpravy – od startu v Berouně jsme překročili celkem 17 rovnoběžek. Za polární kruh jsme se přehoupli přibližně 60 kilometrů před naším cílem, pár kilometrů jižně od města Jokkmok. Zatímco ještě v roce 2023, kdy jsme zde byli elektromobilem v létě, tu byla jen jedna AC nabíjecí stanice u místního supermarketu, nyní si můžeme vybírat z ultrarychlých stanic různých poskytovatelů, včetně Ionity.
Ohnivá liška se ukázala, ale…
Před příjezdem do Nattavaary zaznamenáváme slabou polární záři, která ovšem není viditelná okem a potvrzuje ji jen fotografie s dlouhou expozicí. Pak se obloha zatahuje a máme smůlu. Zataženo je i další noc, kterou již trávíme cestou zpět ve městě Sorsele. To sice již není za polárním kruhem, ale stále ještě se nachází poměrně blízko. Pokračujeme zpět do Östersundu, kde musíme přezout na běžné pneumatiky.
Paradoxně se nám polární záře nakonec ukazuje právě zde, odkud jsme původně vyrazili na sever. Nádherné zelené záblesky na obloze nám připomínají sámskou legendu o ohnivé lišce, jejíž ocas vytváří na obloze tuto fascinující podívanou. Dále na jih tentokrát pokračujeme přes Dánsko po mostech do Německa a celou cestu od polárního kruhu až do Berouna tak absolvujeme po vlastní ose.
S Konou Electric se nakonec vracíme zpět do Česka s nájezdem přes 4000 kilometrů od převzetí vozu v Östersundu. I zpáteční cesta byla pohodová a nebyly potřeba extrémně dlouhé nabíjecí zastávky, rozdíl oproti rychlejšímu dobíjení cestovně zaměřeného modelu IONIQ 6 jsme však samozřejmě pocítili.
Moderní elektromobil zvládne i extrémní výzvy
Naše expedice jednoznačně potvrdila, že moderní elektromobily jsou připraveny i na náročné dálkové cesty v zimních podmínkách, jako je výprava za polární kruh. Klíčem k úspěchu je především vynikající aerodynamika a efektivita, 800voltová architektura umožňující ultrarychlé nabíjení a také dobrá příprava, protože například správné pneumatiky pro dané podmínky jsou nezbytné.
Hyundai IONIQ 6 se ukázal jako ideální společník pro dlouhé dálniční cesty. Kombinace nízké spotřeby při vysokých rychlostech a rychlého nabíjení z něj dělá jeden z nejlepších elektromobilů pro cestování na dlouhé vzdálenosti. A pokud vás cesta zavede až za polární kruh? I tam se s moderním elektromobilem dostanete a o rychlá nabíjecí místa nebudete mít nouzi, jen nezapomeňte na pořádné zimní pneumatiky, ideálně s hroty!