Moderní elektromobily lidem zpřístupňují nové možnosti cestování, které bývaly vyhrazené jen dobře vybaveným dobrodruhům. Názorně to ilustruje příběh výpravy za hvězdami do portugalské oblasti Alqueva. Vozy jako Hyundai IONIQ 9 díky svému pohodlí a inovativním funkcím přinášejí svobodu a umožňují objevovat nezapomenutelné zážitky.
Takzvaný glamping je u výletníků čím dál oblíbenější. Pochází ze sousloví „glamorous camping“, tedy okouzlující, luxusní či komfortní kempování. Krásné ubytování v přírodě s bohatými možnostmi relaxace nabízí větší pohodlí než stan a spacák, a přitom stále těsné spojení s daným místem i dostatek soukromí. Pohodu takového ubytování ještě umocní, když vás k němu doveze tichý, skvěle vybavený elektromobil.
Vžijte se do role majitele nejnovějšího elektromobilu Hyundai a nechte se inspirovat pro své vlastní cesty za klidem a přírodními krásami.
8:00 – Procitnutí
IONIQ 9 zatím dřímá zaparkovaný poblíž mé glampingové kopule, skrz jejíž poloprůsvitné stěny mě slunce probouzí svými zlatými paprsky. Zatím nevím, co mě dnes čeká. Nic neplánuji. Jisté je jen to, že nikam nespěchám a chci si především užít pohodu a klid. K tomu mi elektromobil pomáhá už krátce po probuzení.
8:30 – Pomalé ráno
Má ranní káva se právě vaří v moka konvičce na malé indukční varné desce, která využívá energii z akumulátoru vozu. Vzduch se naplní vůní kávy, kterou si pak v klidu vychutnávám a při tom sleduji, jak paprsky slunce doslova tančí po karoserii auta. Tiše a klidně vyčkává na rozhodnutí, kam mě dnes zaveze. Kávu popíjím pomalu a ještě si chvíli užívám poklidnou krásu přírody.
9:30 – Cesta je cíl
Auto je díky aplikaci předem vyhřáté a připravené, takže můžu jen sednout a vyrazit. Mířím po silnici, která se vine k obzoru, a díky vzdušnému interiéru s panoramatickou střechou to působí, jako by auto nemělo hranice. Zatím vlastně nevím, kam jedu. Kolem malých chatek přijíždím na ospalé vesnické náměstíčko. Tady nakupuji čerstvý chléb a další pečivo a vyrážím dál. Je to přesně ta tichá, krátká a neplánovaná zastávka, jaká k pomalému cestování náleží.
13:00 – Kouzlo okamžiku
Dlouho jedu podél pobřeží, neruší mě hluky ani vibrace, hudbu si užívám v plné čistotě. Najednou se z hlavní silnice odděluje prašná cesta, která zjevně vede dolů k jezeru. Neváhám ani sekundu a vydávám se po ní. Na břehu to vypadá jako na pohlednici, kterou někdo zapomněl odeslat. Je to jezero Alqueva, největší přehrada v západní Evropě. Sklápím sedadla a otevírám dveře, čímž kabinu proměním ve vzdušný salonek. Natáhnu se, beru do ruky knihu a nakoupené pečivo a užívám si jemný vánek. Ztrácím pojem o čase, stránky ubíhají a kolem mě se jen pomalu mění úhel stínů.
15:00 – Pohodlí bez výčitek
Užívám si komfort, který mi auto poskytuje. Díky funkci V2L mohu venku i uvnitř skoro neomezeně používat vše, co potřebuji: kávovar, notebook nebo malou chladničku. Je to svoboda v nejčistší podobě. Ani na odlehlých místech nemusím řešit napájení mého vybavení, chlazení, nebo místo na spaní. Nebo se bát, jestli autu nedojde energie a ráno půjde nastartovat – vše je promyšlené a funkční.
19:00 – Večeře při západu slunce
Při západu slunce se na hladině jezera odrážejí růžové a oranžové odstíny oblohy. K zadnímu výklopnému čelu si přistavím malý stolek, nakrájím si na něm voňavá rajčata a pokapu je olivovým olejem. K tomu si natrhám chléb. Osvětlení kabiny přechází do teplého jantarového odstínu, který ladí s tou světelnou hrou kolem mě. Na indukční desce si připravuji restovanou zeleninu. I když se stmívá a jsem uprostřed přírody, mám vše, co potřebuji: jídlo, teplo i přístřešek. A vím, že i když nastupuje noc, já nikam nemusím.
20:00 – Vzkaz z Vesmíru
Najednou je tma. Alqueva je totiž ostrovem noci v moři městského světla, oblastí téměř bez světelného znečištění. Setkávám se s Rebeccou, astronomkou z nedaleké observatoře Dark Sky. Společně připravíme teleskop a zapojíme ho do V2L zásuvky vozu. Hledíme do noci a přemýšlíme nad tím, že světlo hvězd, které pozorujeme, začalo svou cestu dávno předtím, než jsme se narodili. Rebecca mi ukazuje známá souhvězdí, která nikdy nebyla vidět tak jasně. A ukazuje mi Saturn, jehož cesta kolem slunce trvá 29 let.
23:30 – Večer pod hvězdami
I když je mé astronomické pozorování už nějakou dobu za mnou, stále nemohu odtrhnout oči z oblohy. Sklopím přední sedadla do vodorovné polohy a ponořím se do ticha vozu. Panoramatická střecha mi nad hlavou rámuje kousek toho nekonečného vesmíru. V dece vzpomínám na den, který se zdál být nekonečným, ale teď se jeví jako prchavý okamžik. Jímá mě nostalgie, ale zároveň vím, že zítra se pod koly mého auta cesta zase rozvine.